Radek Věchet

To, jak jsem se k téhle akci nachomýtl, jsem popisoval v předchozím díle, který najdete zde. Nebudu zdržovat obecnými řečmi, a pustím se rovnou do naších zážitků.

Pátek

V pátek jsme se setkali na parkovišti za Magistrátem HK, kde jsme se namačkali do žlutého tranzitu (zavazadla musela do vozíku za auto :-) ) a vyrazili jsme do Polska. Cesta celkem v pohodě, pokecali jsme si mezi sebou… Až za hranicemi na nás přišel mírný kulturní šok, když jsme zjistili, jak v to Polsku vypadá. Mysleli jsme si, že to bude něco podobného jako v Čechách. No a ono to opravdu podobné jako v Čechách je, ale asi jako po revoluci, kdy byly ještě všechny domy neopravené, silnice a chodníky neudržované… Asi po hodině jsme dorazili do Walbrzychu, ale to jsme ještě netušili, že budeme další skoro hodinu hledat hotel, protože to město má odhadem od jižního k severnímu konci 20km. Byly jsme ubytovaní sice přímo ve středu, ale GPSka si řekla, že na nás prostě kašle, a zavedla nás mimo. Takže jsme měli čas se pokochat místními obchody, lidmi na ulicích… „Ty vole, až vystoupíme, tak si vo nás budou myslet, že jsme banda šampónů!“. Tady je několik bezprostředních dojmů nasbíraných z Walbrzychu za 3 dny:

• nejopravenější a nejnovější domy jsou v Polsku kostely a supermarkety
• kadeřnictví (případně kosmetický salón) na každém rohu
• večerky a malá smíšená zboží na každém rohu
• strašně moc aut autoškol (a všechny byly Fiat Panda)
• docela dost grafity (a některý docela dobrý)
• (skoro) žádný kavárny

Po dojetí do cíle nás čekalo ubytování v celkem příjemném hotelu na kopci, odkud byl krásný výhled na město. Uvítali nás všechny v konferenční místnosti, dostali jsme prezentační materiály od města, seznámili jsme se s novým vtipným tlumočníkem Martinem a poté jsme vyrazili na procházku do města a na večeři. Z hotelu je to nejkratší cestou do centra skrz krásný park, bohužel byla už tma a v parku nebylo žádné osvětlení, takže se z toho stala spíš noční bojová hra, kdo první zakopne na schodech a kdo první šlápne do kaluže (týden předtím napadlo a zase roztálo asi 20cm sněhu). Ukázali nám noční město, kostely, magistrát.

Nakonec nás zavedli do místní luxusní restaurace, kde pro nás měli nachystané stoly a místo pro prezentaci fotek. Jako první chod byla chilli polívka, na což Češi reagovali urgováním piva :-). Druhý chod byl srolovaný kuřecí plátek nadívaný houbovou smaženicí s bramborovými knedlíčky (možná spíš noky) sypanými koprem a k tomu hnědá omáčka. Opravdu vynikající, i když podle Areka to nebylo nic tradičně polského. No a nakonec buchty s kávou. Po večeři jsme si promítali a komentovali fotky z Hradce. Notně unavení z cesty, nacpaní výbornou večeří jsme se vydali na zpáteční cestu. Většina Poláků odešla z restaurace dříve. Cestou jsme pokecali s Jarkem, Martinem i Arkem. Tomu bylo líto, že se naše skupinky separovali a moc neintegrovali. To ještě nevěděl, co se dělo další den večer :-)

Sobota

V sobotu ráno po snídani jsme dostali druhou přednášku o focení architektury od Jarka a Arek nás informoval o programu. Mohli jsme si vybrat mezi focením krosových závodů na Haldě nebo focením v opuštěných dolech. Ze začátku to vypadalo tak, že všichni Poláci chtěli fotit čtyřkolky v blátě a Češi jen doly. Andy mě chtěla zlanařit na závody, nakonec jsem se nechal ukecat. Jarek nás ale varoval, že je potřeba kvalitní obuv a oblečení, protože se tam člověk musí brodit bahnem. To Andy odradilo vzhledem k jejím bílým teniskám.

Nechali jsme se tedy odvézt autobusem až k dolům. Arek nás tam představil místní honoraci – starostovi Walbrzychu. Záchranáři, hasiči, policie, celní správa a vůbec všechny důležité jednotky tam zrovna měli exhibici. Milého pana starostu tam narvali spolu s pár dalšími civilisty do autobusu a zinscenovali jeho přepadení teroristy (kteří to při příjezdu narvali do lampy auta se začalo efektně kouřit). Potom co, teroristi vypálili dva zásobníky slepých do vzduchu a nechali vybouchnout granát, je policisté vyhodnotili jako nebezpečné a nalítlo na ně komando rychlého nasazení a během půl minuty autobus vyčistili a rukojmí vyvedli. Potom se ukázali hasiči, kteří ještě asi 20min vyprošťovali zbylé teroristy z nabouraného auta. Po jejich řádění z černého Escortu nic nezbylo, hydraulickýma nůžkama ho totálně rozpárali.

Když show skončila, vyrazili jsme se skupinkou Poláků fotit budovy kolem dolu. Hodně zajímavý industrial. U nás byste něco podobného našli možná v Ostravě. Samá vytlučená okna, opadané omítky, zrezlá ocel, trubky, rozpadlé důlní mašiny, turbíny, kotle… Navíc byla ten den parádní mlha. Zavedli nás do jedné temné uličky mezi budovami, která mě svou atmosférou úplně unesla. Bohužel tam bylo tak málo světla, že by to chtělo opravdu zrcadlovku se stativem, aby z toho něco bylo. Potkali jsme tam naše kolegy Čechy, kteří už areál prolezli. Do jedné z budov se nám i podařilo dostat. Byla to jakási stará tovární hala s místy propadlým stropem. Pod místy, kde se střecha zřítila ve větší ploše a pronikalo tam více světla, vyrůstaly keře. Podlaha plná bordelu, pobořené příčky… prostě parádní atmosféra. Řekl bych jako místo stvořené pro focení nějaké moderní módní kolekce :-)

Když už jsme toho měli dost, došli jsme si na čaj a něco k snědku. Počkali jsme na skupinu lidí, kteří se vraceli z Haldy. Potom jsme měli oficiální prohlídku dolů s průvodcem. Zavedli nás do hlavní budovy, kde je vstup do šachty a sestoupily jsme dolů do dolu :-). Exkurze to byla celkem zajímavá, až na to, že jsem z výkladu neslyšel téměř nic a i kdyby, tak bych mu stejně nerozuměl. Prošli jsme si tedy asi 200m šachtou až na její konec a potom jsme se vrátili na povrch. Tam mají muzeum techniky – veškeré stroje od té doby, co je tam namontovali Němci (Siemens) zřejmě ještě před 2. světovou válkou. Zavedli nás ještě do jiné budovy, kde měli havíři šatnu a umývárky. Byla to obrovská místnost, kde byly na zemi jen lavice s háčky. Od každého háčku vedlo ocelové lanko až na kladku ke stropu a na něm od stropu visel kompletní pracovní oblek. A těch obleků tam byly stovky. Podle číslovek na háčcích dokonce tisíce. Místo mělo velice zvláštní atmosféru, protože světlo tam pronikalo jedním poměrně malým oknem a jinak bylo uměle nasvícené zespoda několika silnými lampami. Na mě osobně to zapůsobilo, jako kdybych vstoupil na jatka, kde visí u stropu na hácích půlky krav. Pár vteřin mi trvalo, než se mi v šeru přizpůsobil zrak a přesvědčil jsem se, že jsou to špinavé pracovní hadry.

Po této společné části jsme měli volný program. Vzhledem k tomu, že jsme s Andy v areálu už strávili celé dopoledne, tak jsme se rozhodli vyrazit do centra města, kam jsme asi po půl hoďce opravdu dorazili. Centrum jsme viděli v pátek jen v noci, chtěli jsme se kouknout i ve dne. Co jsme obdivovali především byl místní soud a krásná cihlová (zřejmě typická polská architektura?) budova pošty. Chtěli jsme si někde sednout na skleničku něčeho teplého, takže jsme hledali nějakou kavárnu. Došli jsme až na hlavní náměstí a nikde nic. Poznali jsme známou restauraci z páteční večeře, tam měli ovšem vstup pouze pro uzavřenou společnost. Kromě zakouřené herny jsme nemohli opravdu nic najít. Město, které má přes 100.000 obyvatel a my tam v centru nemohli najít v soboru odpoledne jedinou otevřenou kavárnu nebo restauraci! Nakonec se nám podařilo nějakou místní pizzerii, která ovšem fungovala stylem samoobsluhy u pultu. Akorát po objednání nám jídlo a pití donesli ke stolu. Ještě jsme ve městě něco nafotili a vydali jsme s Andy směrem k hotelu, kde mělo být společné promítání fotek. Cestou jsme našli místní mini-market Žabku. Našli jsme se ho celkem snadno – po sluchu. Před ním totiž tančil týpek v plyšovém převleku žabky na hudbu místního ryze lidového tria – harmonika, buben a zpěvák. Dělali představení celému okolí. Vlezli jsme dovnitř a nakoupili jsme 3 balení tradiční polské dobroty „Ptasie Mleczko“. Paní u pultu z toho byla tak paf (nevím, jestli z toho, že u ní nakupovali Češi, kteří umí polsky nebo z velikosti nákupu), že nám k tomu ještě zdarma přibalila propisku s logem zdarma :-) (Polky si později stěžovali, že tam nakoupili 2 vodky a nedostaly nic :-) ).

Docela unavení jsme došli na hotel, dali jsme si večeři a začali jsme si ukazovat svoje výtvory. Pro nás, kdo jsme byli v dolech, byly zajímavý hlavně fotky krosových závodů. O senzaci se postaral nějakej místní týpek, který vzal svůj modrej Mercedes, nazul mu pořádný zimní gumy a vyrazil s ním na Haldu mezi závodní stroje. Když si všimnul, že ho tam fotí asi 20 lidí velkejma zrcadlovkama, tak se začal pořádné předvádět, vytáčel motor, dělal drifty, skákal přes haldy sutě až mu odpadla SPZétka, odchlípla se mu haubna a z motoru i gum se valil čoud. Prostě to auto totálně oddělal. Samozřejmě, že tam zapadl, protože to není terén pro normální osobáky. Někdo ze závodníků se slitoval a lanem ho svým jeepem vytáhl z díry. Nakonec i odjel… a další den jsme ho zahlídli ve městě.

Postupně se obecenstvo začalo rozpadat. Já jsem šel s Ondrou o patro níž, pomoct mu s úkolem z Javy. Andy mezitím vyrazila s Polákama fotit a taky autem na nákup. Během cesty zjistili, že jim všechno rozumí a nemůžou si ani nic mezi sebou říct :-). Když se vrátili, dal Jarek dohromady lidi, pobrali jsme baterky a šli jsme na místní open-air stadion dělat lightpainting. Rafal vzal z domova ještě fotbalovej míč. Když to ostatní zjistili, tak se spontánně strhl fotbalovej zápas s baterkama. O půlnoci. Prostě normálka, ne? Banda magorů se světýlkama běhala po hrišti a ani nevěděli, do který brány kopou. Vzhledem k množství alkoholu jim to už stejně bylo jedno. Nevim jistě, ale viděl bych to tak Česko, Polsko 3:3. Až se unavili, tak jsme z 9 lidí s různými baterkami v rukou sestavili na tribuně nápis Walbryzch, abysme navázali na započatou tradici v Hradci. Nakonec se to asi na pátý pokus vydařilo. Ze stadionu jsme se vrátili zpátky a po překonání chabé ochrany zesilovače, jsme v konferenčních sále vytvořili improvizovanou diskotéku. Rafal se svým VirtualDJem stal opravdovým DJem a já připojil svoje vizualizace z Winampu. Nakonec můžu říct, že po několika panácích vodky (mentolová, tradiční, zubrovka a bůhví ještě jaká), šampaňským, pivu jsme tak zintegrovali, až, až…

Neděle

…až jsme se ráno nemohli vzbudit. Aspoň já teda. V těle ještě zbytkáč. Nakonec jsem vstal. Poté, co jsem si vyčistil zuby, převlékl jsem se s tím, že jdu na snídani, tak mi Andy oznámila, že jsem si zapomněl přenastavit čas, protože se mezi sobotou a nedělí měnil na zimní. Takže jsme měli hodinu navíc do snídaně. Vzhledem k tomu, že už jsem se probudil, využili jsme ten čas k focení okolí hotelu, protože v neděli bylo konečně krásné počasí.

Na snídani bylo krásně vidět, jak se sbírali unavené existence. Všichni totálně vykydlý, unavený.. Po snídani měla být Jarkova přednáška o HDR technice zpracování fotek. Češi to pochopili jako výzvu jít spát, nakonec to tak úplně nedopadlo. Mě osobně zaujala, protože o tom něco málo vím a chtěl to jsem už dřív vyzkoušet.

Kolem jedenácte se pro nás stavil autobus a odvezl nás na samý severní okraj Walbrzychu – k zámku Ksiaz [Kšiónš?], kde jsme dostali VIP vstup do zámeckých zahrad. Je to v skutku výjimečná stavba, složená dohromady min. ze 3 různých slohů. Do zámku jako takového jsme se nedostali, protože nezbyl čas. Nicméně Arek mi sdělil, že za 2. SV si Němci zámek vybrali jako sídlo pro své velení a při ústupu vybrali vše co mělo nějakou cenu. A co neodnesli Němci, to zničila poté Rudá armáda. Polští organizátoři nás zavedli ještě na procházku údolím, kde jsme fotili hlavně krásně vybarvené listí stromů a skalky. Ukázali nám vyhlídky, odkud byly krásné výhledy na celý zámecký komplex.

Celkově bych neděli, stejně jako v HK, zhodnotil jako víceméně odpočinkový den, kdy byly všichni zmožení ze soboty a noční akce.

Závěrem

Celkový dojem – nadšení. Podařená akce, ze které snad vzešli některé unikátní snímky, a na které jsme zažili neopakovatelné chvilky (třeba s Martinem ;-) ). Nasáli jsme trochu unikátní atmosféry polského Walbrzychu, což považuju za nejdůležitější. Nikdy jsem vlastně nebyl v žádném důlním městě jako např. Ostrava (Kutnou Horu nepočítám). A navázali jsme zase další přátelské kontakty mezi Poláky, což je další důležitá součást těhle dílen. Sice nám v tom někdy dost brání jazyková bariéra, protože česko-polsky domluva jde, ale opravdu jen v základních věcech. Hůř se dá bavit třeba o pocitech z fotky. A angličtina asi v Polsku není tak rozšířená, jak jsme si mysleli, s tou jsem uspěl jen u několika lidí. I přesto jsme ale poznali, že Jarkův fotografický klub tvoří parta sympatických lidí, se kterými je nám fajn. Na závěr bych moc rád poděkoval Arekovi, který pro nás celý víkend suprově naplánoval a zorganizoval. Mimo jiné i Martinovi za parádní (a mnohdy vtipný až komický) překlad, který v průměru o 50% převyšoval rozsah polské předlohy :-).

No a samozřejmě se těším na jaro, kdy v k květnu opět přivítáme naše polské přátele v Hradci. I když už se rýsuje možnost nějaké zimní akce na horách :-) Poučení na jaro? V neděli už jsou všichni unavení, to hlavní se musí stihnout v sobotu! :-D

1. kolo fotografických dílen v Hradci Králové

Moje fotografie

Moje dokumentační fotografie